Význam odstřelovače

8. ledna 2011 v 20:33 | Matěj Rosulek
Na začátku 2. světové války, kdy Němci s úspěchem použili taktiku Blitzkriegu a obsadili západní Polsko, Norsko, Francii a státy Beneluxu, nebylo použití odstřelovačů nutné. Vojenským velitelům jak na straně Spojenců, tak Osy bylo ovšem brzy zřejmé, že odstřelovači zůstávají životaschopnou zbraní války. Odstřelovač byl více než nepříjemný nepřítel. Způsoboval nejen ztráty, ale také získával důležité informace, rozpoznával vysoce cenné cíle a sloužil i jako varovný systém před nebezpečím. 
Ačkoli rychlé tempo vedení boje přineslo řadu změn a nových výzev, správně motivovaný a dobře vycvičený odstřelovač mohl opět prokázat své cenné služby.
V roce 1940 Britové založili v Bisley školu odstřelovačů a další následovaly.Stejně jako v předchozí válce v nich opět zajišťovali výcvik Lovat Scouts.
Standardní britskou odstřelovací puškou zůstala P14Mk I, a to až do doby, kdy ji nahradila puška Enfield No. 4 Mk I. ráže 7,7 mm.
V Německu se na základě požadavku Reichführera Heinricha Himmlera ujaly výcviku odstřelovačů Waffen SS. Škola odstřelovačů byla zřízena v Zossenu a četné výcvikové programy zajišťovaly polní jednotky Luftwaffe a armády. V roce 1935 byla německá armáda vybavena puškou Karabiner 98K, která byla zkrácenou verzí generace pušky Mauser Gewehr 98 z 1. světové války. Později se zbraní německých odstřelovačů stala poloautomatická puška Gewehr 43 ráže 7,92 mm. Ačkoliv se nikdy nestala tak populární jako 98K, která byla vybavena teleskopickým hledím, ve 2. světové válce ji preferovala většina německých odstřelovačů.
V americké armádě neměl výcvik odstřelovačů prakticky místo, kromě krátkého kurzu ve vojenském táboru Perry v Ohiu. Běžnou puškou odstřelovačů zůstala Springfield Model A4 užívaná v Evropě a později C a D verze pušky M1 Garand ráže 7,62 mm, která měla kuželovitý potlačovač záblesku, těžší hlaveň, optická mířidla a kožený chránič tváře.
Podle Peglara americká námořní pěchota neoficiálně cvičila své nejlepší střelce jako odstřelovače a průzkumníky, než byl ve druhé polovině roku 1942 ustanoven program ve Fort Braggu v Severní Carolině.
Význam smrtelného řemesla odstřelovačů se zvyšoval s rychlostí války na západě.
Britové úspěšně využili několik odstřelovačů během krátké bojové operace v Norsku a při evakuaci svých sil z Dunkirku v květnu 1940. Jedním z nich byl vojín Edgar Rabberts z 5. Northantského pluku, který raději pracoval samostatně než ve skupině pozorovatelů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama