Leden 2011

Zajcevovi žáci

11. ledna 2011 v 14:50 | Matěj Rosulek
V období bitvy o Stalingrad byli vojáci nepřetržitě cvičeni v základech odstřelování. Jednou takovou ,,školou" se stala obrovská chemická továrna Lazur. Podle Williama Craiga v ní instruktoři vedli krátký, ale intenzivní kurz odstřelování, zatímco v okolí zuřila bitva o město. Na jednom konci provizorní střelnice stáli instruktoři a zaznamenávali úspěšnost střelby. Na vzdálenější zdi byly nakresleny helmy, lidské trupy a pozorovací štěrbiny. Absolventi kurzu se po opuštění továrny ihned zapojili do bojů.
Jedním ze Zajcevových žáků byla i Táňa Černovová, mladá žena rusko-amerického manželského páru, která, jak se udává, byla jeho milenkou. Nacisté zavraždili prarodiče Táni, a tak se pro ni válka stala osobní záležitostí, neboť se toužila pomstít. Craig popsal jednu příhodu, která ji značně zasáhla.
,,Více na jih se nedaleko továrny Rudý říjen plížil podél první linie odstřelovač Vasilij Zajcev. Do této chvíle zabil téměř sto Němců a byl vyznamenán Leninovým řádem. Jeho sláva se šířila do všech koutů Sovětského svazu. I jeho studenti však už měli na kontech impozantní počet obětí. Muži jako Viktor Medvěděv a Anatolij Čechov strašili Němce natolik, že se za denního světla báli vystrčit hlavy. Také Táňa Černovová střílí z pušky s neomylnou přesností. Její zbraní zemřelo už téměř čtyřicet Němců. Ale Táňa se měla stále co učit.
Usadila se v horní části jedné budovy za haldou z cihel, aby pozorovala činnost nepřítele. Několik dalších žáků-odstřelovačů se k ní připojilo a společně trávili hodiny sledováním Němců, kteří pobíhali tam a zpět mezi zákopy. Táňa a ostatní příslušníci skupiny sledovali každého teleskopem a mířili na jejich hlavy a srdce. Ale nikdo z nich nevystřelil, protože Zajcev jim řekl, aby počkali na jeho souhlas, neboť střelbou odhalí své stanoviště.
V Táně to vřelo. Naplněná zlobou, že tak přichází o tolik jistých zásahů, se neklidně vrtěla u okna a nadávala na zbytečné čekání. Když zástup německých pěšáků náhle vpochodoval do otevřeného prostoru, zakříčela : "Střílet !" Místnost okamžitě ozářily výstřely z pušek. Táňa pumpovala střelu za střelou do šedozelených uniforem a napočítala sedmnáct mrtvých mužů ležících na chodníku. S jásotem se přesunula od okna do zadní části místnosti a vyměňovala si gratulace s kamarády. Ale pár Němců minuli. Ti po zahájení palby odstřelovačů okamžitě skočili do svých zákopů. Za pár minut dopadly do budovy, přesně tam, kde byli Rusové, granáty. Táňa unikla smrti jen o vlásek a utíkala z domu, aby Vasiliji Zajcevovi řekla, co všechno se stalo.
Když si Zajcev vyslechl příběh rozrušené dívky, ušetřil jí pořádnou facku, vynadal ji a konstatoval, že je odpovědná za smrt svých přátel. Táňa, vědoma si své viny a obávající se Zajcevovy zlosti, hodiny plakala."
O něco později byla Táňa Černovová, nazývána ,,blonďatý odstřelovač", vážně zraněna nášlapnou minou. Během pouhých tří měsíců bojů v okolí Stalingradu jí bylo připsáno 80 zabitých Němců. Byla přesvědčena, že Vasilij Zajcev padl, a proto jí udivilo, když se téměř 30 let po válce dověděla, že stále žije. Mistr odstřelovač byl nositelem titulu Hrdiny Sovětského svazu a stal se vedoucím strojírenské školy v Kyjevě. Zemřel v tichosti v roce 1992.

Význam odstřelovače

8. ledna 2011 v 20:33 | Matěj Rosulek
Na začátku 2. světové války, kdy Němci s úspěchem použili taktiku Blitzkriegu a obsadili západní Polsko, Norsko, Francii a státy Beneluxu, nebylo použití odstřelovačů nutné. Vojenským velitelům jak na straně Spojenců, tak Osy bylo ovšem brzy zřejmé, že odstřelovači zůstávají životaschopnou zbraní války. Odstřelovač byl více než nepříjemný nepřítel. Způsoboval nejen ztráty, ale také získával důležité informace, rozpoznával vysoce cenné cíle a sloužil i jako varovný systém před nebezpečím. 
Ačkoli rychlé tempo vedení boje přineslo řadu změn a nových výzev, správně motivovaný a dobře vycvičený odstřelovač mohl opět prokázat své cenné služby.
V roce 1940 Britové založili v Bisley školu odstřelovačů a další následovaly.Stejně jako v předchozí válce v nich opět zajišťovali výcvik Lovat Scouts.
Standardní britskou odstřelovací puškou zůstala P14Mk I, a to až do doby, kdy ji nahradila puška Enfield No. 4 Mk I. ráže 7,7 mm.
V Německu se na základě požadavku Reichführera Heinricha Himmlera ujaly výcviku odstřelovačů Waffen SS. Škola odstřelovačů byla zřízena v Zossenu a četné výcvikové programy zajišťovaly polní jednotky Luftwaffe a armády. V roce 1935 byla německá armáda vybavena puškou Karabiner 98K, která byla zkrácenou verzí generace pušky Mauser Gewehr 98 z 1. světové války. Později se zbraní německých odstřelovačů stala poloautomatická puška Gewehr 43 ráže 7,92 mm. Ačkoliv se nikdy nestala tak populární jako 98K, která byla vybavena teleskopickým hledím, ve 2. světové válce ji preferovala většina německých odstřelovačů.
V americké armádě neměl výcvik odstřelovačů prakticky místo, kromě krátkého kurzu ve vojenském táboru Perry v Ohiu. Běžnou puškou odstřelovačů zůstala Springfield Model A4 užívaná v Evropě a později C a D verze pušky M1 Garand ráže 7,62 mm, která měla kuželovitý potlačovač záblesku, těžší hlaveň, optická mířidla a kožený chránič tváře.
Podle Peglara americká námořní pěchota neoficiálně cvičila své nejlepší střelce jako odstřelovače a průzkumníky, než byl ve druhé polovině roku 1942 ustanoven program ve Fort Braggu v Severní Carolině.
Význam smrtelného řemesla odstřelovačů se zvyšoval s rychlostí války na západě.
Britové úspěšně využili několik odstřelovačů během krátké bojové operace v Norsku a při evakuaci svých sil z Dunkirku v květnu 1940. Jedním z nich byl vojín Edgar Rabberts z 5. Northantského pluku, který raději pracoval samostatně než ve skupině pozorovatelů.

Sten Mk V

2. ledna 2011 v 16:36 | Matěj Rosulek

V roce 1944, kdy vznikl samopal Sten Mk V, se podařilo průběh války definitivně zvrátit ve prospěch Spojenců. Vývoji další varianty samopalu Sten tak mohli jeho konstruktéři věnovat o něco více času. Mk V převzal od předchozích typů Sten základní konstrukci , včetně jeho zásobníku, který byl hlavním zdrojem poruch samopalu. Ani u verze Mk V se nepodařilo problémy s podáváním nábojů zcela odstranit. Po stránce vnějšího vzhledu byl na tom Mk V nepochybně o dost lépe než starší verze. Ocelové tělo doplňovaly dřevěné součásti pažby : zadní pažba (v hlavišti byla u prvních Mk V schránka pro uložení soupravy na čištění), pistolová rukojeť a přední rukojeť. Ta byla opět jen u starších Mk V, později se přestala na zbraně montovat, neboť se často odlamovala. Muška pocházela z opakovací pušky Enfield No.4, na samopal se dal také nasadit puškový bodák.


Země původu : Velká Británie
Ráže : 9mm Parabellum 
Délka : 762 mm
Hmotnost : 3,86 kg
Hlaveň : délka 196mm, 6drážkový pravotočivý vývrt
Zásobovací ústrojí : zásobník na 32 nábojů
Kadence : 600 ran/min
Počáteční rychlost : 380 m/s
Účinný dostřel : 70 m